Nejhorší je, že této krvelačné bestii hraje do
karet úplně všecko. Samý led a sníh, jako napotvoru bílý kožich, takže je blbě
(jestli vůbec) vidět a jakoby to nestačilo, v palčácích se nedá ani pořádně
mířit. Mimikry jak svině, asi jako když vám na zahradní slavnosti omylem
přistane do rajské slunéčko sedmitečné. Máte-li trávicí trubici zaprasenou
samými mšicemi, tak berte!
Začalo se ale blýskat na časy: globální oteplení
naše šance už brzy přinejmenším vyrovná! Jenom přetrpět přechodnou dobu, kdy se
ti lumpi budou ještě moct vydávat za fleky zbytků neroztálého sněhu, a bude po
ptákách. A jestli si ty bělochlupí syčáci myslí, že si neustálým vyvalováním
v prachu a blátě zaserou kožichy jak zákon káže a v tom hnusu, co
zbyde po roztátých ledovcích, zase nebudou vidět, tak se šeredně mýlí. Zcivilizovali
jsme jinčí ptáčky! Takže zásady elementární hygieny se budou dodržovat i na
severní točně, a ne že ne!
Ponurá hostina viděná z helikoptéry
Co se týče zatopení kontinentů, maj škarohlídi
(nobelisti nenobelisti) smůlu. Zemská gravitace totiž má taky nějaké meze! Jestli
hladina oceánů stoupne, řekněme o sto, sto padesát metrů, a zeměkoule navíc rotuje
jak trotl, přebytek vody jednoduše odšplejchne do volného kosmu. Než pak někdo
začne strašit takovou kravinou, jako že nebude co pít, tak ať si laskavě
uvědomí, že člověk si přece vodu dovede vyrobit ze vzduchu! Že to s sebou
veme všecky ryby? No a? Konečně se přestanou vybíjet stáda nerentabilního skotu
a fish-vegani si holt na svá políčka místo mariánky nasadí geneticky
modifikovanou sóju, jejíž jediná fazolka dá ekvivalent proteinu obědu o třech
chodech pro celou, průměrně rozvětvenou alternativní rodinku.
Přehlídka branných sil ledních medvědů
A ještě jedna příjemná konsekvence: na orbity to
vynese spoustu korábů dvoj-, troj- i čtyřstěžníků, takže tam konečně přestanou
strašit ty nevzhledné plechové krabice s anténama, které se vzpupně nechávají
titulovat vesmírnými koráby.
Na modré planetě nám zůstanou jen korábové
pouště. Naštěstí. Distribuce zbraní z Harare do Erata a jiných
romantických koutů Afrického rohu zůstane v provozu. No a samozřejmě opilé
koráby. O ty mám nejmenší strach. Dál budou dřímat pod nánosem prachu
v rezervních fondech knihoven, jako by se nechumelilo. A je to tak dobře –
chlast za volant, potažmo kormidlo, přece nepatří.
