Nosoroh je sympatické zvíře. Tlustokožec, dalo by se říct přímo pancéřák. Snad proto v lidech evokuje konservativismus, nepřístupnost novým trendům až zpátečnictví. Jiným může zase připomínat neústupnost a lpění si na zásadách. Další namítnou, že pro ně je symbolem paličáka nebo tvrdohlavého umíněnce. Mně nejvíc připomíná turnajové těžkooděné rytíře, třeba prince Bajaju nebo Jana Lucemburského.
Vyjadřuje se supěním a funěním, je silně krátkozraký. Dokonce si dokáže na dvaceti metrech splést člověka se stromem. Na druhou stranu dobře slyší a má vynikající čich. Proto když cítí, že ho někdo ohrožuje, neprchá pryč, ale běží směrem k nebezpečí, aby si zblízka mohl prohlédnout, o co vlastně jde. Přes den se rád válí v bahně. Není stádní typ, nejčastěji je to samotář-mrzout, bývá nedůtklivý až vzteklý, ale někteří jedinci jsou zase přátelští; pokaždé ale nevyzpytatelní – často zaútočí i bezdůvodně na turisty v autech svým až metr dlouhým rohem. Ten má velice blahodárné účinky na lidi, ti proto nosoroha téměř vyhubili. Je to však jenom pověra – impotentům zřejmě učaroval tím, že vydrží souložit celou hodinu, a dokáže to několikrát za den.
Samice je březí přes rok a čtvrt, rodí jedno mládě jednou za dva a půl roku. Nosoroh se dožívá 45 let. Váží až tři tuny a po slonovi je to druhý největší suchozemec. Zarytý býložravec, nejraději má tchýnin jazyk.
Ač se to nezdá, je velice mrštný. Z lehu je na všech čtyřech za jedinou vteřinu. Když se rozčílí, umí i přesto, že má jen tři prsty, běžet rychlostí 50 km/h. (Člověk, pokud je ovšem světovým rekordmanem ve sprintu, neběží ani čtyřicítkou.)
Nosoroh žije na Zemi už padesát miliónů let. Homo sapiens dvě stě tisíc roků.
Se žádným nosorohem jsem se nikdy osobně nesetkal, přesto jsou to moji privilegovaní oblíbenci.
