„Pan President republiky byl zase … jak zákon káže. V zásadě není třeba z takové indisposice hned a bez rozmyslu dělat škandál. Já si také rád dám do trumpety a věřte, že takových Čechů je víc než dost. Kdyby v tomto stavu šel stříhat pásku na Matějskou pouť nebo o Velikonocích binovačkou vyšupat děvčata do hradní účtárny, rozumný občan mávne rukou. Byly a budou horší trapasy.
Problém však tkví v načasování celé akce. Přimotat se, jakožto hlava českého státu, takto nachmelen do nejposvátnějšího prostoru české státnosti, to chce odvahu, ne-li přímo drzost větší esesmana Heydricha. Ten podle legendy hrubě znesvětil českou korunu tím, že si ji nasadil na svoji pyšnou hlavu a nedlouho na to pocítil, že svatého Václava není radno drážditi. V době dnešní bych se atentátníků nebál, jsme přece kultivovaný národ. Ale játra, játra jsou prevít…“
Tak to je nedatovaný (a nepublikovaný) článek mého prastrýce, žurnalisty Jožky Slavíka-Dobřenského, který napsal někdy v éře našich prezidentů-plebejců, Klementa Gottwalda nebo Tondy Zápotockého. Oba notoři, jak všeobecně známo, a tak těžko soudit, kterému z nich patřil. Pro prastrýce každopádně znamenal pět roků na uranu a následné pracovní přeřazení k lopatě.
Proč tady větrám náš rodinný archív? Chtěl bych se se svými spoluobčany podělit o radost z toho, že takové články u nás dnes už nikdo nemusí psát. Jsme přece kultivovaný národ. Včerejší, všelicos připomínající, indispozice pana prezidenta byla nakonec způsobená lehkou virózou s těžkými horečkami. Ať si někteří zlí jazykové tvrdí něco jiného! Pro mě, jakožto vlastence, je směrodatné, co říká mluvčí prezidenta republiky. Protože kdybychom my, občané Českého státu, příslušníci národa Čechů, Moravanů a Slezanů, přestali věřit své hlavě a reprezentantovi (notabene když se chudák celý víkend vyspává z horečky), copak by si o nás všech, vévoda České země Václav, pomyslel?
P.S. Zdravím všechny, kteří se zasloužili a zasluhují o skvělou pivnici U Černého vola na Hradčanech.